Slavnost Dona Boska 2.2.010 na Čtyráku v ČB

Slavnost Dona Boska 2. 2. 2010

Dne 31. 1. můžeme najít v kalendáři svátek Sv. Dona Boska. A jako je již tradicí, i letos se uskutečnila, v mnohých směrech velkolepá, slavnost nositele tohoto jména. Ne jinde, než v prostorách Salesiánského střediska Čtyři Dvory v Českých Budějovicích, nejinak, než ve spolupráci s vysokoškoláky a ne pro nic jiného, než pro povzbuzení se ve víře, ve starostech a radostech.

Program byl pro mnohé nabitý už od časného odpoledne. Uvážíme - li určení programu pro celou farnost, nemůžeme se ani divit, že vše začalo už v 16 hodin. V tělocvičně střediska probíhala série přednášek, soutěží a mnoho dalšího pod vedením Tomáše Rádla a Ondry Trojka, coby skvělými moderátory večera a členy střediska. Vedle v klubovně se hrál kulečník a jiné hry především pro mládež, pro kterou se středisko stalo takřka denním chlebem.

Po skončení tohoto jakéhosi úvodního strhujícího programu byla na pořadu večera mše svatá. V ní jsme mohli, pod Citrónkovým vedením, zaslechnout slavičí hlasy naší vysokoškolské scholy, které zpestřily a prohloubily, krásnou atmosféru v chrámu Páně. Na mši svaté bylo přítomno 9 kněží, z nichž vystupoval otec František Ptáček, který, jako hlavní celebrant, povzbudil své ovečky živým slovem z evangelia a poté odkazem sv. Dona Boska. Don Bosko se věnoval mládeži a proto i slova otce Františka směřovala k nim, nicméně, čerpat z odkazu Dona Boska by mohl a měl každý.

Z překrásné atmosféry chrámu jsme se přenesli do atmosféry agapé. Nepřeberné množství barev a chutí dělaly z agapé to pravé ořechové. Bylo připraveno ochotnýma rukama vysokoškoláků a pod vedením otce Jindřicha Šrajera se chystalo už od brzkého odpoledne. Jídlo ale nebylo tím hlavním, za čím mohl návštěvník přijít. Bylo to především setkání s přáteli, se známými z farnosti a v neposlední řadě touha zúčastnit se zábavného programu.

Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se ocitli v tělocvičně, jako před televizní obrazovkou, sledujíce strhující zprávy ze světa i z domova. Skvělými moderátory se na chvíli stala Markéta Jansová a Vašek Jiráček, za kamerou je podporoval Dominik Oujeský a za mixpultem to kořenil Kuba Švanda.

Tyto zprávy se však v jednom lišily - žádné tragédie, ba co více - podařilo se navázat živý kontakt s Donem Boskem přímo do nebe. Z italštiny nám bylo tlumočeno jeho poselství dnešní mládeži - nasadit se pro druhé s láskou. Následně se chystal přímý přenosu jeho aktivit, ale co se najednou nestalo - fujavice, vítr a šumění - vypadl signál. Nedalo se nic dělat - otráveně se dívat na známé zrnění v televizi - to se nikomu nechtělo. A tak byl přímý vstup do televize nahrazen vážnou hudbou.  A do toho přiběhl rozčilený Ondra Záleský, coby režisér, a vysvětlil všem v tělocvičně, že mají 17 minut na to, aby sehráli 6 scének ze života Dona Boska, které bylo v plánu vysílat živě. Obecenstvo v tělocvičně se proto rozdělilo na 6 skupinek a po přesných sedmnácti minutách sehrála každá skupinka plánovanou scénku ze života Dona Boska. Velice vypečené bylo to, že ostatní skupinky jen tak pasivně nesledovali, co druzí připravili, ale měli možnost hádat, jak se v které scénce zachová Don Bosko, a to bylo to maximálně výchovné a příkladné. Nakonec se zjistilo, že máme 5 výherních skupin, což je v prostorách salesiánského střediska velice povzbuzující. Program v tělocvičně byl zakončen modlitbou slovy Martina Hobzy.

Abychom však nezůstali jen v tělocvičně - v klubovně byl pro ty, co se nechtěli účastnit TV vysílání, široký prostor pro sdílení, povídání či osobní rozhovory. Nahoře v sále střediska měl otec Milan připravené úžasné promítání a povídání pro věkově pokročilejší farníky a farnice.

Shrnuto podtrženo, myslím, že každý si mohl vybrat ze široké škály nabídek, které se  svou myšlenkovou a oddychovou pestrostí krásně doplňovaly a překrývaly.

Ať nám Bůh pomáhá v dalším Jeho díle.                                Za všechny Miroslav Urban