Na jaře v Boží náruči...

V Boží náruči

Už zase cítím tu jarní vůni země

to Láska Tvá, Pane, hraje ve mě?

Už zase vábí mne a já tak toužím po ní.

Nevím, však, co velkého dal bych jenom pro ní.

Už zase cítím, že láska dme se ve mě...

Je to snad hřích, když nasávám chuť země?

Pro Lásku - já nejradš zemřel bych hned pro ní...

V tu ránu jen pro Tebe třpytivé slzy roním.

-

Jak tajemné až děsivé

je tvořit v moci tvé.

Jak něžné a naopak hebké

je snít v náruči Tvé.

Když kráčím po kamení

a slyším ptáčky pět - 

tu toužím po oslovení

a - smět za Tebou se rozletět...

Když v kopci únava mě zmáhá

bereš Ty sám mě na svá záda.

Kéž kráčet smím již věčně po Tvé cestě! 

Zbuduj palác na své hoře, ve Tvém svatém městě.