Pokračování cesty na vlnách citu s velkym "L"

Ó, ne, ne, to není možné. Ten blázen, Dantes (jaxem o něm psal minule - https://mira.signaly.cz/1201/jarni-putovani-ii-poeticke-aneb ) ten rukopis roztrhal. Roztrhal ho dřív, než jsem si mohl udělat ucelený systém poznámek a složit je nějak dohromady. Asi ho přetrhnu, protože, když jsem to četl, přišlo mi jeho dílo úžasné. Jak navazovalo na ten minulý celek...

Ale ne, on zase chytil jednu ze svých nálad, nebo co, zase se mu něco stalo, něco s čím nepočítal, nebo co mu rozhodilo jeho obvyklý rámec představ a chování; a bylo po všem, bylo po rukopise.

Ale, co jim mám na signály napsat? povídám mu. A on ať se nestrachuju, že určitě potká zase nějakou můzu, na které má v poslední době dosti štěstí, a že to setkání přenese na papír. A já na to, že to nebude navazovat na ten minulý příspěvek...A on mi povídá, že to prý nevadí, aspoň to bude větší tajemství, že to bude mít větší kouzlo a bude to tajemnější. Navíc to prý může víc působit na fantazii.

Tak vám nevím...zkusím sem tedy tu jeho další vlnu vylít. Uvidíme do jaké míry to bude pokračování a do jaké míry to bude odlišné...

Co se týče dílu 3. tak ten mi povolil sem dát, ale až si přečte jaxem to napsal, tak doufám, že ten 3. celek zase neroztrhá...

II.

Vlny citu, jež řinou se z těla

an ostřejší než žihadlo má včela - 

ty sněhobílá Luna zřela,

a vím, že nebylo to pouze včera.

Ty vlny citu, co bodaj do jemného srdce,

podobně jak žihadlo,

vpraví mu tam jakýs krásný jed

a v tu ránu mě uřít už se nechce - 

V tu ránu už chci jenom žít!

A nepromarňovat ty vlny - ten svůj cit

v neplodnejch vášních srdce.

Jen žít, lásku žít - to se mi chce.

To je to, co zdálo se mi v noci včera

a nejen včera přiletěla

s jedem Lásky moje něžná včela

a s polibkem, co vtiskla do mého čela.

Na vlnách moře Lásky nekonečné

mou lásku věrnou zřela. 

Řka: ty měl bys být taky ta lásky včela

co umí milovat a žít  - a to věčně.

Ano, mě tato láska, tato věčnost včera pohltila

ve vlnách mořských nekonečných polí,

co láskou voní a po levanduli.

Ta lásky vůně me zcela pohltila.

Unášet na vůni jejích vln se nechám,

jemností očí a jejích skrání laskán.

A jemně když ke mě se sklání

nejde říct, že lásku tu nikomu nedám...