Léndroit pour pouvoir exposer ma personalité...ca s´est moi!!!

Jarní putování

4. 1. 2012 13:45

Byl tu jeden z krásných dní, kdy poutníkovi není úsměv cizí. Kdy myslí na všechnu krásu světa, přírody a děvčat kolem. Nicméně i přese všechnu snahu, či touhu po úplné radosti mu stále cosi uniká, nevěda co to. Kolem míhá se jarní již vánek, jež mu pod citlivý nos přináší vůně ze širokého okolí. A tento nos dokáže vycítit Boží Lásku ve vůni jarního tání, ve vůni probouzejících se stromů, trávy, v tepelném hávu větérku, se kterým si hrají paprsky již silného slunce. Ale ani toto jarní slunce tu není napořád a pro každou chvíli. S touto krásnou melancholickou nadějí se pak váže jarem sice potlačovaná obava z nicnedělání, či lépe řečeno z nevydělávání peněz, takže i toto Jaro, tato silná Vesna se pomalu rozplývá a mizí z dosahu, tak jak ji Slunce přineslo.

V tom se však strhne silná bouře v srdci onoho poutníka. Bouře emoční extáze, neboť průzor jeho širokého hledí se jen letmo zastaví o něžnou postavu, jež jako laňka kráčí po právě vyrostlém zeleném mechu jakéhosi městského linolea.

Její vzhled lehce připomínal právě kvetoucí jablůňku, ježto její růžové kvítky tvarovaly se do rtů tak něžných a tak křehkých, že by je bylo možno byť jen letmým pohledem lehce shoditi. Její oči, dva skotačiví ptáčkové, hrající si v právě kvetoucích větvích. A líčka její, toť široko daleko se linoucí vůně z celé její koruny...

Není a nebylo vidno na světě stvoření tak mámivé a lákavé na pohled a na dotek...

Tu se není co divit, že se svět, jako mávnutím kouzelného proutku, najednou proměňuje v totální absolutní ráj, v nekonečné a nesmrtelné bytí ve dvou... Z jednoho se rázem stávají dva a ze dvou zase jeden, nedbaje ničehož! Ničehož! Ni smrti, ni nezaměstnanosti, ni zhoubné nemoci, neboť toto všechno je rázem silně a jistě překonáno jediným pohledem Jejích oči, jediným jejím pohnutím retů... A tyto krásné rety najednou jako nečekaný šíp vystřelí neznámému:“Ahoj“. Tu se ty něžné labutí rety a krásné kučeravé kadeře jejích světlých loken promění v jasnou a přesilnou obdobu černé díry, jenomže v provedení světla, v provedení Lásky. A tu člověk najednou cítí se být do té díry chtě nechtě vtahován. Nejprve slabě, pak silněji a pak už tak silně, že nevnímá kolem sebe nic, ale absolutně nic, neboť tento nekonečný vesmír je nadevšechno poznání, nadevšechno věkovité žití, nadevšechny malicherné slasti života, které se ihned mění v prach a nicotu. Tento vesmír vzájemného vtahování je nekonečně nekonečný, neboť celý pozemský život a celou smrt rázem ničí jak povodňová vlna splachující obrovské pohoří.

Tu se najednou zachce žít, milovat a snít,

Tu se najednou zachce žít, básnit a říct:

 

„Ty jsi ta múza, jež líbá mne dnem i nocí

ta, které nemohu se zmoci.

Jsi to Ty, jež stále mne se zmocňuje,

nocí i dnem k lásce inspiruje.

 

Ty jsi ta múza lásky světa toho,

Ty jsi láska múzy světa mého.

S tebou je den jak rozkvetlý růže květ -

z mrtvého stonku zelená ratolest.

 

Najednou koloběh světa má svůj smysl,

v němž oči tvé rozjasňují mou mysl.

Ty jsi ta múza, jež líbá mě denně,

krásně, něžně a nadpřirozeně.

 

Srdce tvé - vůně jarního nebe;

souznění duší cítit je z Tebe.

Ta vůně luk plných naděje

je cítit z tvého rtu, když se usměje.

Slunce z Tvých očí přímo vychází,

Až zrak mi zmaten přechází„

 

Co pak chybí tomu rozeběhnout se a z celého srdce říct také: „ahoj, a jaxe máš a pojď, pojď přítelkyně, krásko má, vstaň a pojď, neboť je den velké a nekonečné lásky. Pečeť tvé laskavé a krásné tváře, zdobené dvěma perlami v očích, tato pečeť nechť je mi vtištěna silně do srdce...Tak silně, že každý tvůj úsměv mi bude zanemním, zanmením tvé hravosti,tvé vášně, tvé touhy snad či tvé lásky...“

Jak bych pak mohl nežít, nemilovat a nebásnit, toť by bylo popírání tvého úsměvu nekonečné naděje, a to raději smrt si vyberu...

A tu nezbývá, než opět pokorně přijmout ten dar vzletné naděje a krásného dne od Boha darovaného.

Zobrazeno 2675×

Komentáře

Nefelé

Nááádherné .... co víc k tomu člověk dodat může.

mira

:-) hoj... jakpak ty se vůbec máš?:-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková